Fyzio-Pilates

Metoda Pilates je ucelený cvičební systém, který propojuje mysl s tělem, a tím napomáhá uvědomění si a vnímání vlastního těla. Touto vynikající metodou si zlepšíte celkovou sílu, hybnost, koordinaci a vitalitu.

Fyzio-Pilates propojuje moderní fyzioterapeutické metody (např. dynamická neuromuskulární stabilizace dle prof. Koláře aj.) s Pilates cvičením. Fyzio-Pilates je přizpůsoben a upraven dle individuálních potřeb a zdravotních obtíží každého klienta. Proto je toto cvičení vhodné také pro nastávající maminky, ženy po porodu a seniory. Touto kombinací vzniká šetrné a účinné cvičení, které Vás zbaví bolesti a vrátí radost z pohybu.

Fyzio-Pilates je určen všem, kteří se mají zájem zdravě hýbat, poznávat své tělo a zároveň podpořit své zdraví.

Fyzio-Pilates pomáhá

  • při bolestech pohybového aparátu – svalových dysbalancích, bolesti zad a kloubu,
  • vadném držení těla,
  • poruchách svalů pánevního dna,
  • výhřezu ploténky,
  • při návratu do kondice po úrazech a po operacích, aj.

Při běžném způsobu posilování svalů se vychází hlavně z anatomické funkce. Posilovací cvičení jsou potom odvozena ze začátku a úponu svalu. Na tomto principu je sestrojena i většina posilovacích strojů používaných v posilovnách. Při rozvoji síly svalu však nelze vycházet pouze z jeho začátku a úponu, ale také z jeho začlenění do biomechanických řetězců. Ty však nelze odvozovat pouze z anatomických souvislostí, ale také z řídících procesů CNS (centrálních programů). Je třeba si uvědomit, pokud cvičíme například prsní svaly, jsou vždy aktivovány i svaly, které stabilizují jejich úpony, tj. svaly zádové, bránice, břišní svaly atd. Tato funkce je automatická a u většiny lidí velmi omezeně ovládaná volním způsobem, nemluvě o hlubokých svalech, které jsou pro posturální (stabilizační, zpevňovací) funkci obzvlášť důležité.

V případě insuficience při zpevnění segmentu/ů jednotlivých částí těla hovoříme o posturální instabilitě. Chybný nábor svalů při stabilizaci si jedinec automaticky a neuvědoměle zafixuje do všech vykonávaných pohybů a cvičení. Důsledkem je stereotypní přetěžování, které je významným faktorem vzniku řady hybných poruch. Aby nedocházelo k přetížení měkkých tkání a skeletu, musí svalová aktivita, resp. centrální nervový systém a vazivový aparát zajistit, že zpevňování segmentu se děje v centrovaném postavení kloubu (v naší terminologii hovoříme také o neutrální poloze). Předpokladem je rovnováha mezi svaly v celém biomechanickém řetězci a také mezi vynaloženou stabilizační svalovou silou a velikostí zevní síly.

Sagitální stabilizace trupu „pevný trám pro pohyb“

  • posturální stabilizace = sagitální stabilizace = neutrální postavení = biomechanicky optimální zatížení kloubů,
  • je definován genetickým programem,
  • je to základní držení těla, které je integrované do procesu vertikalizace,
  • je k němu vztažený každý pohyb končetin,
  • aktivace je automatiky při každém pohybu (cílených pohybech HK, DK i statickém zatížení),
  • svaly jsou zřetězeny v tzv. funkční jednotky,
  • je tvořena souhrou mezi svaly, které stabilizují trup, hrudník, páteř a pánev,
  • klíčový je vztah mezi postavením páteře, hrudníku a pánve (obr. viz níže).

skokmimi dns

Stabilizační systém páteře tvoří: krátké intersegmentální svaly páteře (m. multifidus), břišní stěna (zejména m. transverzus abdominis, m. obliqus abdominis internus et externus), bránice, pánevní dno, hluboké flexory Cp, hlavním stabilizátorem páteře je intra-abdominalní hydraulický tlak (IAT). IAT zpevňuje páteř z ventrální strany a je vytvořen souhrou svalů trupu a páteře (bránice, břišní svaly, zádové svaly, pánevní dno).

Pro optimální stabilizační funkci musí být zachováno paralelní nastavení os trupu a pánve, což umožní ideální zapojení svalů během pohybu. Napřímení páteře je důležitým předpokladem její rotace.

Porucha kvality posturálně lokomoční funkce: se projeví zešikmením osy trupu a pánve v sagitální rovině, při pohybu dochází ke kyfotizaci Thp, lordotizaci Lp a lateroflexi Výchylka pánve, trupu z neutrální osy má za následek chybu v technice cvičení a sportu.

Základní typy držení těla a jejich poruchy

neutral v hrudníkunuzky

A. Fyziologické postavení hrudníku B. Syndrom rozevřených nůžek

hrudnik2hrudník

A. Předsunuté postavení hrudníku B. Zasunuté postavení hrudníku

Instabilita bederní páteře

nestabilita lp

Flekční instabilita, extenční instabilita

lateralni instab.IAT

 

Laterální instabilita, chybná stabilizace trupu s přetížení přímého břišního svalu

Zacílení terapie a tréninku:

  • ovlivnění tuhosti a zlepšení dynamicky hrudního koše,
  • ovlivnění napřímení páteře, uvolnění hrudní páteře, žeber, cvičení rotability Thp,
  • nácvik posturálního dechového stereotypu a stabilizační funkce bránice (kontrola nitrobřišního tlaku),
  • nácvik posturální stabilizace páteře ve vývojových řadách, nebo v jiných modifikovaných polohách,
  • udržení paralelních os hrudníku a pánve při pohybu a v zátěži,
  • změna aktivity zevních rotátorů kyčelních kloubů – aktivace excentrické kontrakce,
  • cvičení excentrické kontrakce svalů trupu, břicha, hýžďových svalů,
  • nácvik izolovaných pohybů v kyčelních kloubech bez souhybu bederní páteře,
  • cvičení centrované pozice nohy/osy DK.

Kvalita postavení opěrné končetiny významně ovlivňuje postavení pánve, páteře a postavení končetiny náročné/švihové. Izolovaný pohyb v kyčelním kloubu souvisí s napřímením a tudíž rotabilitou Thp. Respektování principů pohybu v centrovaném – biomechanicky ideálním – postavení kloubů je významná prevence úrazů z přetížení a klíčová pro zlepšení sportovní či pohybových technik ať v Pilates či jinde.

Comments are closed.